Kde hledat prameny ?
Hlavním pramenem pro rodinnou historii jsou církevní a civilní matriky, do nichž se zapisovaly záznamy o narození, sňatku a úmrtí. K jejich rozšíření v celé zemi dochází teprve na konci 17. století. Od roku 1870 byly zaváděny civilní matriky pro osoby bez vyznání a později obdržely právo vést matriky i jiné církve než katolická.
V nejstarších matrikách (16. – 18. století) jsou obvykle zaneseny všechny tři typy zápisů v jedné knize (tzv. matriky tripartitní) a zápisy mají větnou formu. Od konce 18. století byly v každé farnosti obvykle vedeny tři specializované řady knih – matriky narozených, oddaných a zemřelých.
Některé matriky jsou vedeny latinským nebo německým jazykem a psány starým rukopisným písmem, nejčastěji německou novogotickou kurzívou, tzv. kurentem.
V prosinci 1949 byla matriční agenda zestátněna a od roku 1952 byly matriky postupně předávány do krajských (dnes státních oblastních) archivů, kde jsou uloženy podle krajského územního členění platného k roku 1989 (pražské matriky se nacházejí v Archivu hl. města Prahy, židovské matriky v Národním archivu a vojenské matriky ve Vojenském historickém archivu).
Podle zákona o matrikách jsou ve státních oblastních archivech veřejnosti přístupné pouze matriky narození po uplynutí 100 let od posledního zápisu a matriky oddaných a zemřelých po uplynutí lhůty 75 let
Matriky mladší, které dosud nebyly předány archivu, jsou uchovávány na matričních úřadech a jejich nahlížení je upraveno zákonem.
Dalším užitečným historickým pramenem je soupis pražského obyvatelstva z let 1830–1910.
Neúplnost matričního záznamu znamená hledat „ztracené“ předky v pozemkových a dalších poddanských a městských knihách, které můžou poskytnout možnost pokročit v pátrání dále do minulosti, než to umožňují církevní matriky.
